Harry Potter a Tetra-vlastnosti - Neobvyklé zařazení

KAPITOLA 2
Neobvyklé zařazení
Jakmile spatřila to uspořádání, strop a hlavně studenty, tak v jejím srdci vybuchly gejzíry pochopení, ale i překvapení. Opravdu byla v Bradavicích, byly tam totiž čtyři dlouhé stoly u nichž povykovali studenti a přímo naproti ní stůl, kde seděli dospělí. Veškerá pozornost se rázem přesunula k Arsinoe. To víte, tak krásná dívka se nevidí každý den, obzvláště vnadná modrooká blondýnka s vlídnou tváří. Bylo jí velmi trapně a její tváře začaly pomalu dostávat stejnou barvu jako její šaty. Na pranýři však nezůstala stát dlouho, pozornost na sebe obrátil vysoký muž s plnovousem snad po kolena, který řekl:
„Vidím, že jsi konečně dorazila, pojď prosím sem ať tě může moudrý klobouk zařadit.“
Značně váhavě se vydala k malé stoličce, na níž ležel ošklivý záplatovaný klobouk. Cestou jí provázely obdivné chlapecké pohledy a plno dívčích - závistivých, ale s největším obdivem ji sledovali dva největší rivalové, kteří se bili snad všude a o všechno, a proto nebylo divu, že se Arsinoe zalíbila jak Harrymu Potterovi, tak Dracu Malfoyovi. Oba chlapci se v tu chvíli modlili, aby se záhadná dívka dostala do jejich koleje. Nikdo z lidí v této místnosti nevěděl, že osud dívky byl vyřčen již na začátku věků.
Konečně Arsinoe doklopýtala k moudrému klobouku a nasadila si ho na hlavu. Klobouk ji chvíli nehnutě tížil, a pak překvapeně vykřikl:
„Brumbále, dotkněte se zelené záplaty je to důležité!“ Starý muž překvapeně a překvapivě hbitě vyskočil a dotkl se zelené záplaty téměř u špičky klobouku. Celá síň se na to koukala značně vyjeveně a všude se začal ozývat silný šepot. Nikdo nic nechápal. Nejvyděšeněji se však tvářila Arsinoe, měla však brzy pochopit.
„Už jsem se bál, že nepřijdeš!“ ozval se hlásek v její hlavě,
„Bitva se blíží, může zvítězit pouze láska a odvaha, Brumbále, vy to chápete. Arsinoe, ty brzy pochopíš, pomoz Harrymu Potterovi. Vše ti bude vysvětleno v brumbálově pracovně dnes v osm hodin, heslo je pro dnešní večer NEBELVÍR!“
Poslední slovo vykřikl klobouk na celou místnost. Arsinoe vstala a nechápavě se podívala na Brumbála, který jí pokynul k nebelvírskému stolu. Až teď si uvědomila, že je celá síň zticha, neboť zařazení studenta ještě nikdy nebylo tak podivné. Když všem konečně došlo, že je neznámá zařazena, ozval se od tří stolů smutný chlapecký vzdychot a od Nebelvíru ohlušující jásot. Půl stolu na Arsinoe mávalo, aby si k nim sedla, ale ona si všimla pohledného brýlatého chlapce s uhlově černými vlasy, který vedle sebe také dělal místo. Vzpomněla si na slova Moudrého klobouku, která sice vůbec nechápala, ale přesto vyrazila k chlapci s jizvou. Nebyl tak krásný jako jeho filmový představitel Daniel (který měl modré oči), zatímco Harryho jasně zelené oči zářily přes celou síň až k ní. Vypravila se k němu, trochu stydlivě se na něj usmála a posadila se mezi něj a chlapce s ohnivě rudými vlasy, což musel být nepochybně Ron a na druhé straně Harryho seděla dívka s rozježenými vlasy, zajisté Hermiona. Ta se jala představování:
„Ahoj já jsem Hermiona Grangerová, tohle je Harry Potter,“
Arsinoe si ho jen zběžně prohlédla a ani pohledem nezavadila o jeho jizvu, a jeho to očividně potěšilo.
„A tenhle neotesanec,“ ukázala Hermiona na Rona, který se zrovna nezřízeně cpal, „ je Ron Weasley.“
Arsinoe se na ni usmála začala ona: „ Já se jmenuji Arsinoe Flagstaffová,“
„To asi nemá nic společného s Kleopatrou, co?“ přerušila ji Hermiona.
„No to asi má, matka se sice nejmenuje Kleopatra, ale mám sestru Berenike!“ Ronovi se podařilo polknout mimořádně velké sousto, vhrkly mu slzy do očí a zasypal Arsinoe celou lavinou otázek:
„Jsi mudla? Co tu děláš? Kolik ti je? Jedenáct určitě ne! Proč tvé zařazení trvalo tak dlouho? Co si vlastně zač?“
To už Hermiona zasáhla a zpražila Rona pohledem a prohlásila: „Určitě by ti odpověděla snáze kdyby ses jí zeptal postupně.“ A podívala se na Arsinoe s úsměvem. Harry ještě vůbec nepromluvil, jen na svoji vílu obdivně zíral. Arsinoe bylo pod jeho pohledem trapně, ale přesto se nejistě usmála a tiše spustila:
„Nechávám si říkat Noe, je mi šestnáct a jsem mudla. To je všechno co o sobě stoprocentně vím. Všechno ostatní se vysvětlí až dnes večer.“ Ron na ni jen nechápavě zíral a ani ostatní z jejích slov nebyli moudří, ale nikdo už nepromluvil a jenom se ládovali těmi dobrotami.

1. Kapitola || 3. Kapitola

Soukromé komnatyTetra vlastnostiNeobvyklé zařazeníZmizení